Bible představuje Boha jako Stvořitele nebe i země, činí tak ovšem různými způsoby. Genesis 1 je pouze první z vícero biblických zpráv o stvořitelském díle počátku. Zatímco Genesis 1 zvěstuje Boha jakožto suverénního architekta svého chrámu, který svět tvoří prostřednictvím mocných rozkazů, Genesis 2 mluví spíše o božském Sadaři, Hrnčíři či Lékaři, který člověka povolává, aby byl jakoby spolutvůrcem světa. Další biblické texty hovoří o Božím stvořitelském zápasu s nespoutanými nepřátelskými živly, anebo naopak o pokojné, dennodenní stvořitelské činnosti uprostřed dobrého světa. Bible se nicméně nepokouší tyto své různé perspektivy sjednotit v nějaké harmonizované, jednohlasé nauce o stvoření. Spíše nás uvádí do polyfonního, pluralistického myšlení. Článek představuje několik příkladů těchto různých biblických zpráv a naznačuje některé otázky ohledně teologické diskuse o stvoření.
Vznik zpráv o stvoření z pohledu filologa
(Jiří Hedánek)
Představa, že zdrojem biblických zpráv o stvoření byly po staletí opakované tradice negramotných kočovníků, které mnohem později sesbírali a sestavili redaktoři doby královské nebo poexilní, není nutná. Dochování záznamů z úsvitu dějin je možné a zprávy o stvoření mohou být autenticky autorské. Každý z obou modelů vzniku Bible, neautorský (difúzní) i autorský (kompaktní), má vlastní zásadně rozdílné a sotva slučitelné teologické důsledky. Ale článek se zabývá hlediskem převážně formálním; k obsahu jen přihlíží.
Zdrojem rozdílné interpretace vzniku a teologie biblických počátků je rozpoznávání literárních celků v 1M. Článek se zaměřuje na prostředky rozpoznání autorského vzniku 1M. V textu jde o metatextové přípisky (nahlížené jako samostatný, flexibilní žánr, do něhož náleží také formálnější kolofón) a několik pomocných indikací, v informační struktuře jde o funkční perspektivu, v gramatice o slovesnou sukcesi. Na základě těchto kritérií dospěl autor článku k podobnému (nikoli však totožnému) členění jako tzv. Wisemanova hypotéza toledot. Obě členění se v článku porovnávají.
Druhá a delší biblická zpráva o stvoření stojí takto v záměrném kontrastu s první. Obě zprávy se tu porovnávají z tohoto nového hlediska jak co do formy, tak co do obsahu. Závěrem se článek vrací k otázkám, za jak dlouho po stvoření bylo možno psát; kdy bylo možno zapsat objem textu srovnatelný se dvěma biblickými zprávami o stvoření; jaká mohla být role ústního podání; a co z toho plyne pro pojetí inspirace.
Teistická evoluce, informace a původ člověka
(Josef Potoček)
V základu diskuse o evoluční teorii není konflikt mezi vědou a vírou. Jedná se o spor mezi dvojím neslučitelným pohledem na svět: metafyzického naturalismu a biblického teismu. To je také důvod, proč nacházíme vědce na obou stranách – i 160 let po Darwinovi. Z pohledu vědy je evoluce jen hypotéza, z filozofického hlediska je to ideologický koncept, sekulární náboženství moderní doby. Preferovanou odpovědí dnešní teologie je teistická evoluce, deklarovaná jako postoj odpovídající duchu Písma i poznání vědy. Článek hodnotí tuto situaci z hlediska příslušných oborů vědy (molekulární biologie, makromolekulární chemie, teorie informace) a rozvádí i příslušné biblické souvislosti. Základní myšlenkou, kterou sleduje, je otázka původu člověka. Dokládá, že názor o evolučním původu člověka je vědecky nepodložený a biblicky sporný a že věda, příroda i Bible shodně ukazují ke Stvořiteli. Zatímco v minulosti se církev bránila uznat výsledky vědeckého poznání, které bylo ověřeno experimenty, v současnosti se dopouští omylu opačného rázu: Evoluční pohled na svět a člověka, který má povahu filozofické hypotézy, přijímá za prokázané poznání vědy a snaží se o kompromis s biblickým principem o stvoření.
Příběh stvoření očima entomologa
(Petr Raus)
Práce hledá a pokouší se formulovat odpovědi na otázky vyplývající z někde obvyklého výkladu biblické zprávy o stvoření, které primárně vyvolala autorova entomologická praxe. Při ní narážel na rozpory mezi pozorovanou skutečností a představou, že biologické druhy jsou navzájem jasně oddělené a ve svém základním pojetí neměnné. Práce následně diskutuje i o dalších otaznících, které porovnání biologické skutečnosti s představou o principiálně definovaných druzích vyvolává: o dobrotě a dokonalosti stvoření a o jeho porušenosti, o přítomnosti a roli smrti atd. Upozorňuje na přežívající rezidua pohanských představ (platonismus, manicheismus) a zdůrazňuje potřebu vážit lidské pochopení Písma i skutečnostmi stvořeného světa.
Učení o stvoření a jeho věroučné implikace
(Pavel Černý)
Boží dílo stvoření je zachyceno v Písmu svatém fascinujícím způsobem. Boží neviditelná moc je zřetelně vidět v tom, co Hospodin vytvořil a co tvoří dodnes. To ovšem neznamená, že nám nečiní potíže výklad a aplikace textů o Božím stvoření. Článek se dotýká bolavého rozdělení biblické teologie a přírodních věd, které v dějinách narostlo do velkých rozměrů. Toto rozdělení se v některých aspektech daří překlenovat, ale jistá nedůvěra je na obou stranách patrná. Pád člověka do hříchu a následné vyhnání z ráje a smrt jsou výzvou pro biblickou exegesi. Bůh za neposlušnost ohlásil smrt. První lidé po jedení ovoce ze zakázaného stromu fyzicky nezemřeli. Co má v této souvislosti biblický text na mysli? V jakém smyslu je Adam reprezentantem všech lidí? A je vůbec možné se dnes pokoušet o smíření víry ve stvoření a současné vědy? Kde jsou meze vědy a kde jsou meze našeho pochopení biblického textu? Každý člověk si vytváří určitý světový názor na vznik a původ života a na lidskou existenci. V článku se na interdisciplinární diskusi podíváme a nastíníme některé možné odpovědi.
Pouze láska vítězí?
(Pavel Černý)